Abstrakt
Studie analyzuje vznik a postupné ustavení biologického paradigmatu smrti v moderní medicíně. Sleduje vývoj od tradičního kardiopulmonálního kritéria přes harvardský report z roku 1968 až k formulaci definice smrti jako ireverzibilní zástavy fungování organismu jako celku a jejím variantám. Text systematicky rozlišuje mezi definicí smrti, jejími kritérii a empirickými testy a ukazuje, jak nedostatečné pojmové vymezení v počáteční fázi vedlo k interpretačním i právním nejasnostem. Zvláštní pozornost je věnována argumentům Alana Shewmona, který zpochybnil tezi o mozku jako nezbytném integrujícím orgánu organismu, a reakci zastánců neurologického kritéria, zejména Jamese Bernata a Prezidentské rady pro bioetiku z roku 2008. Studie ukazuje, že spor o mozkové kritérium smrti není pouze medicínský, nýbrž hluboce filosofický, neboť se dotýká samotného vymezení toho, co znamená být živým organismem. Text vytváří historický a konceptuální základ pro následnou kritickou analýzu platnosti neurologického kritéria smrti.